„Pane Bože! Všecky struny v srdci mém už popraskaly, jediná, jedna mi zbyla. Miluješ-li mě, dej, abych na ní směl zahrát píseň o lásce k této tvrdé, kamenité zemi!“ Na podstavci pomníku Jindřicha Šimona Baara jsou slova, kterými zakončil úvod k Paní komisarce. Spisovatel stojí vzpřímeně, zahalený do pláště, pohled upřený do rodného kraje…
Už je to pěkných pár desítek let, kdy jsem stál poprvé na Výhledech, četl ten nápis a pak jsem se pustil na hřeben Haltravy, abych se snažil pochopit hrdé strážce hranic své země. A taky jsem začal víc „objevovat“ Jindřicha Šimona Baara, spisovatele Chodska. Ve své poslední vůli Baar odkázal celý svůj majetek, tedy dům čp. 140 s kompletním zařízením, sbírky, a dokonce i výnosy z autorských honorářů, svému rodnému Klenčí. A připojil přání, aby dům sloužil místní kultuře a osvětě: aby v něm byla knihovna s čítárnou a malé muzeum ze sbírek, které Baar sám nashromáždil. Přání bylo splněno do puntíku. Dnes je v Klenčí Muzeum J. Š. Baara – v přízemí si prohlédneme expozici věnovanou historii městysu, v patře je literární památník a spisovatelův byt.
Více si přečtete v časopisu Turista č. 11/2025
