Přál jsem si tak často shlédnouti ty smutné nyní trosky bývalé slávy Rožmberků na českém jihu, slýchal jsem mnoho o hradě tomto, o životě, jenž tu kdysi proudil, a nenadál jsem se, že tak záhy splní se dávné přání moje, bych popatřiti mohl na rozsáhlé rozvaliny toho kdysi nedobytného velikána, jenž po staletí již z trosek a opuštěnosti vzdoruje úplné zhoubě a truchlivě zří do kraje dalekého, jakoby omšená jeho hlava ještě naposledy rozhlížela do daleké oblasti českého jihu, než neúprosné živly nadobro v rum ji sklátí. Před dvěma lety prohlédli jsme si hrob sestry hradu Choustníka, ssutiny Příběnic tam tichou nad Lužnicí a dnes spěchali jsme k rozvalinám Choustníka, jenž za časů slavných Rožmberků nemalou hrál úlohu v dějinách českých.
