Text a foto: Daniel Káža
Když nejdelší česká řeka vteče do Středočeského kraje, začne pěkně meandrovat a v důsledku vltavské kaskády i hromadit vodu na jednom místě. Díky tomu existuje vodní nádrž Slapy. Na stejnojmennou vodní elektrárnu je sice impozantní pohled, ale Slapy mají výletníkům, zvlášť těm s dětmi, nabídnout mnohem více.
Znáte to. Dospělému turistovi může stačit jako odměna za zvládnutou trasu v cíli jeden chlazený zrzek s bílou čepicí v půllitru. Správně namítáte, že odměnou je už samotná vykonaná cesta. To se ale nemusí setkat s pochopením u řidičů, protože tento výlet vyžaduje příjezd autem. Pokud máte doma (tak jako já) robátko, které se vejde do torny, jste v suchu. Starším dětem je ale záhodno dát nějaký příslib nebo vidinu lákavého zážitku v cíli a to je v tomto případě opravdu čeká.
Vyrážíme na cestu
Začátek trasy jsem naplánoval na parkoviště lanového centra nedaleko obce Nebřich naproti přes řeku od Živohošti. Odtud je to jen kousek přes hlavní silnici směrem k mostu, kde se můžete napojit na zelené značení. Už takhle na začátku je vidět, že trasa nebude zcela „kočárek friendly“ a to bude platit po většinu této pouti. Na druhou stranu z mojí čerstvé zkušenosti můžu potvrdit, že s krosnou se cesta absolvovat dá vcelku bez problémů. Starší děti si to můžou vyšlápnout samy, je ale potřeba, aby byly alespoň trochu ukázněné; na několika místech vede cesta podél srázu.
Bude to mít háček
O cestě samotné není asi třeba se nějak zvláštně rozepisovat. Z naprosté většiny vede lesem (to v létě oceníte) po nezpevněném terénu, místy okořeněná o kameny nebo kořeny stromů a celou dobu se budete držet zeleného značení. Dobré je zmínit, že na šesti a půl kilometrech nachodíte 200 výškových metrů. Ale hned po úvodním výstupu na hřeben budete odměněni výhledem na řeku a přilehlou krajinu. Na trase se setkáte se dvěma „špíčky,“ se kterými jsem třeba já nepočítal. Po dvou kilometrech lesem budete nuceni ujít asi 500 metrů podél silnice. Dá se jít i za svodidly, ale asfalt je asi lepší. Podle mapy byste měli narazit na rozcestník Za Bukovcem a u něj se dát ostře vpravo. Problém je, že ze silnice není vidět, a ze směru, kterým půjdete, už tuplem ne. Můžete schválně po cestě nechat děti, ať skrytou odbočku najdou samy.
Kilometr po schované ceduli dorazíte k rozcestníku Na Vrchovnici – Vyhlídka. Od ní se dá pokračovat 100 m k této vyhlídce. Odtud můžete vidět hezký vltavský meandr a na protějším břehu hned u vody stojící kostel sv. Fabiána a Šebestiána ve Staré Živohošti.
Druhý žertík, který vám cesta nachystá, se jmenuje Mlačínský potok. Jak nejspíš tušíte, není nijak přemostěn a nenachází se zde ani příhodná kláda, pomocí které bychom suchou nohou potok zdolali. Není to vyloženě nepříjemná překážka, s takovým spícím dítětem na zádech spíš jen drobná komplikace. V deštivém období si ale umím představit, že tu vzniká celkem zásadní problém. Dobrá zpráva je, že tím jsou úskalí vyčerpána. Snad jedině strom spadlý přes cestu, který můžete vidět na každé druhé lesní cestě. Ani bych ho nezmiňoval, kdybych si při jeho podlézání nerozbil koleno. Holt přelez, přeskoč, ale nepodlez!
Více se dočtete v časopisu Turista č. 8-9/2024
