Text a foto: Barbora Janečková Vítová
Předseda Klubu českých turistů Jiří Homolka, profesí středoškolský učitel matematiky a fyziky ze Vsetína, se do projektu Stezky z lásky zamiloval už ve chvíli, kdy ho Radim Jančura s nápadem na společný projekt poprvé oslovil. Podle něj i tak tradiční organizace s historií dlouhou celých 136 let, jako je KČT, musí zkoušet nové věci.
Když jste se za KČT účastnil pilotní akce spolu s vedením Kofoly a RegioJetu, věřil jste, že Stezky z lásky mají šanci u veřejnosti uspět?
Ta představa se postupně vyvíjela. Ale bylo skvělé, že se hned do první akce zapojili šéfové všech tří společností a naši spolupracovníci a vyzkoušeli jsme si, jak by to mohlo fungovat. Radim Jančura si nás hodně získal tím, že nás pozval k sobě na chalupu, sám nám uvařil večeři. Přestože dokázal vybudovat opravdu velkou životaschopnou firmu, je to velmi skromný a obyčejný člověk. To je úžasná kombinace.
Myslíte si, že název projektu byl dobře zvolený?
Pojmenování Stezky z lásky je perfektní. Protože pokud hory a přírodu milujeme, jsme ochotni pro ni něco ve svém volném čase udělat. Navíc na akcích se navazují nová přátelství a můžete tam klidně najít i novou lásku. V dnešní uspěchané době je velmi důležité probouzet v lidech to dobré, spojovat je, ne štvát proti sobě.
Co znamená projekt Stezky z lásky pro Klub českých turistů?
My se dlouhodobě snažíme omlazovat naši členskou základnu a právě Stezky z lásky jsou pro nás inspirací a cestou, jak získávat více členů střední a mladší generace. Pokud chceme ukázat, že formy kolektivní turistiky mají pořád smysl, tak musíme dělat nové věci, jako je třeba spolupráce s Martinem Úblem na projektu Stezka Českem. Komunity nadšenců, kteří se po stezkách vydávají a sdělují si na sítích své zážitky, ukazují, že se lidé chtějí setkávat. I když to má jinou, modernější podobu než za minulého režimu, ta radost ze společného sdílení a objevování přírodních krás v lidech zůstává.
Na akcích Stezek z lásky se opravují různá místa, cesty, mosty, studánky i mimo turistické trasy. Co má hlavní prioritu?
Každá pomoc je vítaná a dobrá. Jestli se opraví studánka nebo okolí nějaké turistické chaty, je úplně jedno. Lidé si třeba mohou lehnout na louku, která byla dříve zanesena nálety. Využít opraveného sezení nebo přejít potok po nové lávce. Všechno, co dělá naši krajinu krásnější a přístupnější pro lidi, má smysl dělat.
Jaká změna chování lidí v přírodě by vám udělala největší radost?
Nejvíce by pomohlo, kdyby se lidé v přírodě chovali jako lidé. Aby po sobě nezanechávali odpadky, neměli potřebu všude zakládat ohniště. Aby neničili rozcestníky, značky, turistické mapy. Aby měli úctu k tomu, že někdo jiný tam dobrovolně na něčem pracoval, něco vytvořil. Důležitá je i vnitřní disciplína. To znamená, že když v národních parcích a přírodních rezervacích vede turistická trasa, tak aby to respektovali. Opusťme konečně tu typicky českou vlastnost, že když je něco zakázané, tak je naším největším adrenalinem to porušit.
Pokud jde o Stezky z lásky, jakou pomoc ze stran veřejnosti byste nejvíce uvítali?
Nejvíc potřebujeme šikovné lidi na pozice vedoucích brigád, kteří jsou technicky zdatní. Aby dokázali vyhodnotit časový rozsah akce, materiální zabezpečení, počet pracovního i dovednosti, které by pro daný úkol měli mít. Prostě to celé připravit a zorganizovat. Takoví lidé nám chybí, protože naši značkaři z KČT mají spoustu jiných úkolů. Věřím, že najdeme časem i dobrovolníky, kteří budou schopni organizovat jednotlivé brigády na celostátní úrovni.
Vy sám se do akcí občas zapojujete. Baví vás manuální práce?
Baví! Ve své funkci předsedy KČT je většina mé práce řídící a organizační, takže když můžu vzít motorovou pilu a sekeru a pracovat jako řadový pracovník, mám z toho dobrý pocit. I když i v tomto případě se většinou dělím o své názory, jak práci zorganizovat.
Hezkou stránkou Stezek z lásky je, že dává dohromady lidi, kteří by se jinak nepotkali. Je to podle vás stejně důležité jako učit veřejnost se aktivně podílet na obnově přírody?
Obojí je velmi důležité. Možná, že v naší zemi převládá blbá nálada i proto, že lidé neměli možnost zažít něco tvůrčího, krásného, lidského. Když víte, kolik starostí a práce se za zdánlivými maličkostmi skrývá, mnohem víc si jich vážíte. Na Stezkách je krásné, že ta přátelství nejsou virtuální, ale opravdová. Jak to hezky řekl Radim Jančura, nejde jen o opravu stezek, ale i opravu našich duší.
Jste v KČT připraveni zvládnout další sezonu akcí Stezek lásky, které se pořád rozrůstají?
My v klubu říkáme, že problémy jsou od toho, aby se řešily. A my je určitě vyřešíme. Když se zasekne při kácení strom, tak ho shodíme dolů pomocí lan. Problémy nás posilují a posouvají dál. Jak praví moudré přísloví, starosti dělají z dětí muže a lenost z mužů děti.
