Text: Petr David, foto: S&D
Při slavnostním otevření hotelu a vysílače na Ještědu chyběl ten nejdůležitější člověk, autor odvážného projektu Karel Hubáček. Tehdejší papaláši ho ani nepozvali, nepovolili mu dokonce vycestovat do Argentiny, aby si v Buenos Aires převzal vzácnou Perretovu cenu. Jediný český architekt, který dosáhl takového mezinárodního uznání, se nejspíš provinil tím, že v roce 1968 podepsal petici Dva tisíce slov. A vůbec se nevešel do tehdejšího normalizačního modelu, neboť myslel a tvořil příliš svobodně.
Ve světovém měřítku originální víceúčelová stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu na vrcholu Ještědu byla předána do užívání 21. září 1973. Není to tak dávno, co o ní vyšel v našem časopisu článek právě v souvislosti s jejím výročím. Letos pak uplynulo další významné výročí, rovných 100 let od narození architekta Karla Hubáčka (23. února 1924 – 23. listopadu 2011).
Naplněný život
Pražský rodák posbíral řadu světových ocenění a Ještěd má dokonce titul stavba století. Ve zdůvodnění Perretovy ceny se zdůrazňuje především harmonie, výjimečné sepětí stavby s okolní přírodou. Jde ale o víc. Sám autor chtěl, aby jeho stavby mohly přežít i delší dobu, než bývá zvykem.
Po požáru starého hotelu na Ještědu byla v rekordní době vyhlášena architektonická soutěž vyžadující návrh na dva samostatné objekty – hotel a televizní vysílač. Hubáček zadání porušil – a přesto jeho odvážné řešení vyhrálo. Stavba byla přirovnávána k vesmírnému korábu, za sebe bych ji definoval jako symbolické nasměrování do nového tisíciletí.
Kino Máj
Po desítkách let ostatně obstojí i další Hubáčkova díla. V Doksech, v Máchově ulici, vedoucí k nádraží stojí kino Máj. V lázeňském městě se promítaly filmy již ve 20. letech 20. století. Když původní kino Heller v roce 1953 vyhořelo, promítalo se provizorně v hotelu Grand. Projekt nového kina připravil Karel Hubáček se svými spolupracovníky tak, aby se nová stavba, připomínající trochu alpskou architekturu a zároveň naznačující tvary lodí a vln na blízkém Máchově jezeře, zcela vymykala tehdejším zvyklostem. V tomto směru obstojí i dnes. A vůbec to nebylo dílo jednoduché, vždyť objekt stojí na svahu na nestabilním podloží s agresivní spodní vodou. Karel Hubáček ale všechno pohlídal i jako vedoucí stavebního dozoru, a tak kino Máj mohlo být 9. března 1963 slavnostně otevřeno filmem Karla Kachyni Závrať.
Více se dočtete v časopisu Turista č. 10/2024
