Někoho může napadnout, co je na pevnosti posledního husitského vzdoru, nalézající se v krajinářsky poměrně fádním koutě Čech, tak zajímavého? Třeba to, že Sion představuje druhý nejstarší hrad na světě s integrovanou dělostřeleckou výzbrojí. Podle doyena české castelogie, profesora Tomáše Durdíka, tak Sion svými fortifikačními prvky patří k předním počinům husitského stavitelství, stojící na počátku vývoje všech novověkých opevňovacích systémů.
Sion najdeme nedaleko Kutné Hory poblíž Chlístovic v místech, kde říčka Vrchlice obtéká ze tří stran skalnatý ostroh. Strategického významu místa si byli Češi dobře vědomi už v 10. století, kdy zde ještě za knížectví vybudovali na ostrožně nevelké, ale pevné slovanské hradiště, později asi přestavěné do podoby obranného hrádku.
Roháčův příběh
V roce 1423 ale získal území patřící do té doby vyšehradské kapitule známý husitský vojevůdce Jan Roháč z Dubé, který na zbytcích starého opevnění začal o tři roky později (inspirován příkladem Jana Žižky z Kalicha) stavět svůj vlastní hrad, kterému dal biblické jméno Sion. Roháč se v roce 1434 zúčastnil bratrovražedné bitvy u Lipan, během ní byl zajat, ale záhy se vykoupil (jak bylo tehdy běžné) a rychle zmizel do tehdy ještě husitského Tábora. Zde si však nevedl nijak úspěšně, a tak se vrátil na Sion. Protože se na rozdíl od jiných nesmířil s největším nepřítelem husitství císařem Zikmundem, opověděl mu válku a horečně dokončoval opevnění hradu, ve které našlo útočiště asi sedm desítek posledních bojujících husitů (v té době se Zikmundovi vzdal už i Tábor) a něco málo uprchlých rodin z Hradce Králové, bašty sirotků. Zikmund na něj proto svolal 15. února 1437 zemskou hotovost a právě tento edikt je první písemnou zmínkou o Sionu. Vojsko vytáhlo z Prahy koncem dubna a dorazilo k němu na počátku května. Stalo se to těsně poté, co Roháč přepadl konvoj z Uher a ukořistil množství volů a sudů s vínem, což u starého Zikmunda vyvolalo šílený hněv. Zemská hotovost byla složena hlavně z českých oddílů a velel jí Hynce Ptáček z Pirkštejna, husitský válečník, Roháčův vítězný soupeř od Lipan a (prý) jeho synovec.
O průběhu obléhání a samotného dobytí Sionu se stále vedou vzrušené debaty, které jsou do značné míry hlavně v poslední době ovlivněny politikou, zejména opětovným vzestupem katolické církve a z toho plynoucí dehonestace všeho (husitského) a českého. Naopak některé české i zahraniční dobové prameny akci většinou popisují jako velkou a obtížnou událost. Podle současných věcných závěrů lze konstatovat, že zemské vojsko se alespoň zpočátku nijak do bojů nehrnulo a spokojilo se ve své době s běžnou vyčkávací taktikou. Sion ovšem ze všech stran obklíčilo a vystavělo si (dodnes zřetelné) obléhací tábory a věže. Ty převyšovaly hradby Sionu a bylo možné z nich na hrad pálit kamennými koulemi.
Více o hradu Sion a jeho dobytí si přečtete v časopisu Turista č. 6/2025
