Byla doba (druhá polovina 20. století), kdy se o Hluboši a našem prvním prezidentu T. G. Masarykovy nesmělo nic říkat, natož psát. Na Hluboš bylo v dobách komunistické vlády uvaleno tabu; zdejší zámek nesměl být zpřístupněn veřejnosti, aby sem lidé nechodili vzpomínat na prezidenta. Dnes už je to jinak.
Jsou obce, které si můžeme splést, protože bývají terénem i zástavbou podobné. Hluboš patří k těm, které mají svou originální nezaměnitelnou tvář. Místní kostel Nejsvětější Trojice, stojící na nejvyšším místě obce, na sebe upozorňuje již zdaleka. Je vidět z příbramské Svaté hory, z brdského tajuplného Plešivce, z nejvyšší brdské hory Toku a samozřejmě, že od kostela je naopak krásný pohled do kraje kolem středního toku řeky Litavky. Po kostelu je druhou charakteristickou stavbou Hluboše zámek, který se uchýlil do ústraní od svatyně. A protože po příjezdu Tomáše Garrigue Masaryka do svobodné vlasti, po 1. světové válce, vyvstala potřeba vyhledat místo, kam by si Masaryk zajížděl odpočinout nejen s rodinou, ale i s částí své kanceláře, byla mu vybrána roku 1920 Hluboš. Také tu s ním musel být i jeho kůň, na němž se vydával na projížďky.
Více se dočtete v časopisu Turista č. 1-2/2026
