Na rozdíl od jiných krajů nevyniká Moravský kras žádnými výjimečnými stavebními ani historickými památkami. Co je na něm nejpozoruhodnějšího? Jeho skály a to, co ukrývají. Ty nepřestávaly vábit lidskou pozornost po celá staletí.
Nejstarší zprávou o jeho krasových jevech je zápis v boskovické městské knize, že roku 1575 při třetím mučení jistý Kotas doznal, že s jedním kumpánem „v řece u blanenských hradů pod propastí okolo 20 pstruhů polapili a sprodajíc je po vsech spolu takové peníze utratili“. Zajímavé je, že se ještě nehovoří o Macoše a slovo propast je tu psáno s malým písmenem – jako by tehdy neměla žádný název a už vůbec neslula Macochou. Jen jako Propast označoval Macochu ve své latinsky psané knize z roku 1669 Podzemní metla Moravy (Tartaro-mastix Moraviae) také Johannes Ferdinand Hertoda, městský fyzikus brněnský. Okraj propasti tehdy přesahoval plochý kámen, z něhož bylo možné nejlépe přehlédnout její dno. Když se na něj Hertod opatrně vyplazil, hodil do hlubiny kámen a odříkal celý otčenáš, než uslyšel jeho dopad na dno, kde se kámen údajně roztříštil na prach.
Nejhnusnější jeskyně
V květnu roku 1723 se rozhodli dva mladí řeholníci – minorita Schopper a jezuita Walter – že do Macochy sestoupí, kvůli opatrnosti a za odměnu tam před sebou poslali jednoho z místních sedláků, starého Štefana. Plný český název Macocha se prvně objevuje v líčení dalšího sestupu, který roku 1748 podnikl dvorní matematik Johannes Anton Nagel. Chtěl se spustit po laně opět z míst dnešního dolního můstku. Odvahu však nenašel, takže se tam za dobrou odměnu spustili tři sedláci, z nichž jeden Nagelovi vylíčil vše, co viděl. Zase vidíme, že osvícenost nebyla vždy provázena odvahou a že příslib výdělku byl silnější motivací než vědychtivost.
Projevilo se to již ve Sloupských jeskyních, které Nagel navštívil předtím. I Staré skály, jak se nazývá jejich ústřední část, se mu zdály strašlivé, takže do tamní propasti nechal za odměnu spustit dva místní sedláky. Vrátili se až po pěti hodinách celí bledí a vyprávěli o smradu a dutinách, jež hrozí zřícením. Největší děs jim nahnal vodopád, který najednou vytryskl z vysoko položeného okna největšího sálu. Teprve to podnítilo Nagelovu zvědavost, takže se následujícího dne přece jen odhodlal k sestupu Stupňovitou propastí. Ze všech jeskyní, které viděl, mu tato připadala nejhnusnější a tak děsivá, že se roztřásl po celém těle a litoval svých hříchů. Nagel navštívil i vodní jeskyni Císařskou u Ostrova, a aby viděl největší jezírko v celém jeho rozsahu, honil po hladině kameny husu s přivázaným prkýnkem se svíčkami.
Více se dočtete v časopisu Turista 8-9/2026
