F. Kutta
Sokolí věž, královna Suchých skal.
Její mohutný, strmící pilíř se zvedá nad maličkým člověkem. Ta hrdá stěna jako by se dívala přes nás do dálky. Jako by viděla jen nebe a mraky, mračna na dalekém obzoru. Drsné ticho, které bývá kolem její hlavy, způsobí, že člověk zatají dech, možná oslyší, že leze, šeptají tiše: „Krásná, velká, mocná, nepřemožitelná.“
