Text: Petr David, foto: S&D
Miloval více své psy, nebo své milenky? To je otázka, na kterou jistě nejpopulárnější z majitelů hradu Bítova, baron Jiří Julius Haas, již nemůže zodpovědět. Dne 11. května 1945 k němu dorazili partyzáni s jakýmsi občanským výborem a vyzvali ho, aby se ráno dostavil k odsunu do Rakouska – jako Němec měl jít pěšky do Vídně. To si devětašedesátiletý Haas nedovedl představit, navíc se nechtěl loučit se svým hradem ani zemí, která mu byla domovem. Oblékl si slavnostní uniformu a nabil revolver. Hodinu po půlnoci se zamkl ve svém pokoji. Padly dvě rány…
Událost byla prohlášena za sebevraždu, ale pochybnosti se objevily. Co když to bylo dílo najatého vraha? Jako pravák měl totiž dvě (!) rány v levém spánku. Pro hrad samotný to v každém případě byla pohroma. Co se dalo ukrást, to zmizelo, vzácné kusy nábytku byly ničeny či prodány za pár korun. Milovaná zvířata, která se tu měla do té doby exkluzivně, hladověla nebo byla vypouštěna do přírody. Pár z nich si rozebrali místní.
Páni na Bítově
O Bítově je zmínka v zakládací listině kapituly ve Staré Boleslavi k roku 1046.V neklidných válečných dobách ke konci 12. století se na Bítov uchýlily řeholnice z kláštera Rosa Coeli v blízkých Dolních Kounicích. Za Přemysla Otakara I. v roce 1222 se hrad stal centrem jednoho z moravských krajů. Střídali se majitelé, areál se dále vyvíjel, což ostatně podrobně popisují webové stránky hradu Bítova.
Na konci 18. století měl již hrad prakticky dnešní podobu. Tu, kterou si dnes můžeme prohlédnout. Protáhlý hradní areálse dělí na tři části – jihozápadní předhradí se štítovou zdí a dvojicí hranolových věží, vlastní hrad vymezený plášťovou zdí sledující boční svahy a severozápadní předhradí s válcovou věží. Základní prohlídkový okruh nás vede do paláce, zahrnuje i unikátní sbírku vycpaných psů, kuchyni. Jako samostatný okruh je veden Vstup do hradu – do něho patří i prohlídka kaple s Bítovskou smírčí madonou z roku 1334, která je nejstarší movitou památkou na hradě.
Více si přečtete v časopisu Turista.
