Naše nejvyšší pohoří Krkonoše přechází do zvlněného podhůří přes několik souběžných nebo na sebe navazujících táhlých hřbetů, z nichž mnohé vytvářejí významné krajinné dominanty. Nepochybně to platí i pro pásmo Zvičiny (671 m) mezi sníženinami Královédvorské a Miletínské kotliny, výrazně převyšující přilehlé údolí Labe.
Zvičina proslula především jako místo dalekých výhledů. Z jejích vrcholových partií i úbočí oceníme zejména nádherné panorama Krkonoš, za jasných obzorů se však odtud rozevře i podstatná část východních Čech – doslova od Orlických hor až po Český ráj. Zároveň jde o místo dobře dostupné, protože až na vršek stoupá přes stejnojmennou vesničku silnice a sbíhají se tam i turisticky značené trasy včetně okružní naučné stezky s příznačným pojmenováním Zvičinské vyhlídky.
Turistická chata
Vrcholové části Zvičiny dominují zejména telekomunikační věže, k letitým pamětihodnostem patří barokní kostel sv. Jana Nepomuckého z počátku 18. století, ale nejnavštěvovanějším objektem je zde nepochybně Raisova chata v majetku Klubu českých turistů (informace o provozu: www.raisovachata.cz). Do její původní stavby byla před sto lety zakomponována originálně řešená rozhledna, zpřístupněná pro veřejnost v dubnu 1926, o rok později chata dostala pojmenování po spisovateli Karlu Václavu Raisovi (1859–1926), rodáku z nedalekých Lázní Bělohradu.
Kraj zaniklých lázní
Podzvičinsko se kdysi honosilo celou řadou lázeňských míst, využívajících kromě čistého ovzduší a klidného prostředí i výborných vlastnosti zdejší pramenité vody. O většině z nich však lze hovořit už jen v čase minulém a k výjimkám patří výše zmíněné Lázně Bělohrad, vyhledávané zejména k léčbě pohybového ústrojí. Také odtud se na Zvičinu klikatí turistická trasa (9 km), je žlutě značená a nese název – jak také jinak – Raisova cesta. Ostatní „lázně“ (např. Miletínské a Mostecké) najdeme už jen v místním pojmenování a totéž platí i o Lázních pod Zvičinou, postavených při vydatných vývěrech „léčivé“ vody na úpatí východního svahu. Lázeňské objekty později vystřídal hotel s příjezdem po silniční odbočce z Dolní Brusnice, součástí areálu je i malá farma a vyhlídková věž, využívající konstrukci někdejšího skokanského můstku. Odtud se vine i jedna z nejužívanějších výstupových tras na vršek Zvičiny. Je červeně značená a v lesním úžlabí strmého svahu míjí Masarykovu studánku s pitoreskní plastikou dráčka od sochaře Václava Suchomela.
Celý článek o putování kolem Zvičiny si přečtěte v časopisu Turista č. 3/2025
