Z vrcholku Sněžky a řady míst na hraničním hřbetu Krkonoš se otevírá takřka letecký výhled do mírně zvlněné krajiny polského Podkrkonoší. Na východní straně za městem Kowary obzor vyplňuje táhlý a převážně zalesněný hřbet, našimi sousedy nazývaný Rudawy Janowickie – Janovické rudohoří. Uzavírá jej nápadná dvojice strmých návrší – svérázná „minihornatina“ Góry Sokole – Sokolí hory.
Slovo Rudawy neboli Rudohoří prozrazuje, že toto území kdysi hrálo významnou roli při těžbě nerostných, zejména rudných surovin. Nyní jsou zde hlavním lákadlem krásné přírodní scenerie s bizarními a nezřídka i vyhlídkovými žulovými skalami a řadou dalších pozoruhodností.
Snadno i z naší strany
Pásmo Janovického rudohoří nepochybně vždycky zůstane ve stínu sousedních Krkonoš, některé zdejší partie však patří už z hloubi 19. století k oblíbeným výletním cílům, v novější době i k vyhledávaným horolezeckým terénům. Pod severním svahem hornatiny se rozprostírá nejužívanější východisko, městečko Janowice Wielkie, k Rudawám to však není daleko ani z opačné strany, tedy od naší státní hranice přes město Kowary. To leží při frekventované silnici spojující města Jelenia Góra a Kamienna Góra a soustavou zatáček k němu klesá i horská silnice od hraničního sedla na Pomezních Boudách. Název Kowary napovídá, že zde kdysi (zejména ve středověku) prosperovalo kovářské řemeslo, a to díky kutání železných rud v blízkém okolí. Dnes město slouží především jako východisko k výletům po východních Krkonoších a silnička se odtud klikatí i na protější stráně „rudohoří“ s Karpnickým sedlem (Przełęcz Karpnicka, 475 m), kde je parkoviště a turistický rozcestník.
Více k tomuto výletu se dočtete v květnovém vydání časopisu Turista.
