Bohatá naleziště zlata a drahých kovů, slavná hornická minulost i nechvalné čarodějnické procesy, zapomenuté štoly, zříceniny hradů, působivé kostelíky, tajemná rašeliniště, čarokrásná příroda, to vše je spojeno se Zlatými Horami. Dnes jejich bohatství spočívá především v zážitcích, které zde můžeme zažít a vychutnat.
Zlatohorský region se rozkládá na severním okraji Jeseníků u hranic s Polskem. Nejvyšší hora Zlatohorské vrchoviny je Příčný vrch od nepaměti oplývající zlatem. Rovněž zde probíhala těžba mědi, cínu a olova. Historie této oblasti je možná bohatší než všechno zlato, které se zde vytěžilo.
Trasa našeho putování po zlatohorských pokladech povede z Rejvízu do Zlatých Hor přes Horní Údolí. První objevitelé zdejšího nerostného bohatství byli ve 3. století př. n. l. Keltové. Následují Slované a Němci. Zhruba od 13. století dochází k dobýváni zlata v povrchových dolech a rýžování ze zlatonosných potoků a říček – Opavy, Opavice, Olešnice a Zlatého potoka.
Postupně se přecházelo na hlubinnou těžbu zejména na Příčné hoře a v okolí Horního Údolí. Zlaté doly vlastnili s menšími či většími přestávkami vratislavští biskupové. Hornická osada Cukmantl se poprvé zmiňuje v roce 1263. Ovšem první povědomí o tomto území se datuje do roku 1224, tudíž v roce 2024 Zlaté Hory slavily 800 let. Hrad Edelštejn, založený biskupem k ochraně dolů a osady, je následně poprvé zmíněn v roce 1281. Město Zlaté Hory se nazývalo Cukmantl až do roku 1948.
Více se dočtete v časopisu Turista č. 6/2026
