„Na temeni Blaníka zříš ve stínu buků, jedlí a smrků pradávné kamenné hradby, většinou sesuté. Mechem a křovím zarůstají… V hoře samé dřímají ozbrojení rytíři, svatováclavské vojsko. Dřímají a čekají, až nastane den, kdy bude potřeba jejich pomoci, až budou do boje povoláni.“ Asi bychom marně hledali slova, která by lépe vystihovala jednu z nejznámějších legend našich národních dějin – pověst o blanických rytířích – jako výše uvedený úryvek z Jiráskových Starých pověstí českých, důvěrně známých už z let povinné školní četby.
Pověst se sice vztahuje ke kopci Blaníku, výrazné dominantě středočeské krajiny poblíž Vlašimi, „přivlastnila“ si ji však – byť často v poněkud obměněné podobě – také řada dalších míst, a to i za hranicemi naší vlasti. Ze všech našich kopců „Blaníků“ je samozřejmě nejznámější Velký Blaník (638 m) vystupující na rozmezí České Sibiře a Českomoravské vrchoviny. Se svým nižším sousedem Malým Blaníkem tvoří ústřední partii CHKO Blaník a oba kopce spojuje červeně značená cesta, nejlépe dostupná ze silničního sedla východně od Louňovic a pokračující do 8 km vzdálené Vlašimi.
Více se dočtete v časopisu Turista č. 5/2026.
