Lahev je poloplná, ne poloprázdná. Tohle životní krédo mně vštěpovala moje maminka a já se také snažím dívat na věci kolem sebe z té lepší stránky. Ze všeho, i když je to průšvih, se snažím vydolovat něco pozitivního. A když je to hodně velký malér, tak alespoň poučení. Leč někdy i to selhává. Slovy klasika: „Je to marné, je to marné…“
Když se 8. června 1930 slavnostně otevírala chata na Bouřňáku, později Límova chata, sešlo se tu navzdory nevlídnému počasí na 1500 lidí. Teď je 26. června 2025 a jsem tady sám. Počasí je přímo luxusní, pár mráčků na modré obloze. Podobně jako před lety, když jsem tu byl naposledy. Odbočka ze silnice na vrchol pořád neoznačená, jen takový „tankodrom“, nahradil asfaltový povrch. A jestli jsem na kopci čekal zázrak, tak ten se fakt nedostavil. Zato jsem dostal společnost, ochotného chlapíka, co o tomto místě a jeho osudu věděl. Tak to předám dál jako zcela neověřenou informaci, jako běžný návštěvník, který se sem vydal zavzpomínat a připomenout si významné výročí.
Průkopník turistiky a lyžování
Karel Lím (6. října 1875, Zeměchy u Loun – 20. září 1958, Duchcov) je totiž legendou slávy české turistiky. Pocházel z rolnické rodiny, vystudoval pedagogický ústav v Příbrami a v necelých dvaceti letech začal učit v Hrobě u Teplic. Hrál v kapele, založil smyčcový orchestr a divadlo. Ve třídě údajně míval až 128 (!) dětí…
Více se dočtete v časopisu Turista č. 10/2025.
