Před tímto výletem budete muset dětem vysvětlit, že Loučeň není ekvivalent pochodně, nýbrž městys v okrese Nymburk. A jak už to v našich končinách bývá, i v nepatrné obci (1412 obyvatel) lze najít netušené krásy. Pokud byste měli cestu třeba do Milovic, určitě stojí za to ji o těch pár dalších kilometrů prodloužit. Ale rozhodně se vyplatí i zajet rovnou sem.
Hned za zámeckou bránou, hned po průchodu vstupem s pokladnou zjistíte, že jste se ocitli v rozlehlém anglickém parku. Dosud ale ještě netušíte, jak moc rozlehlém. Po prašné cestě se dostanete k samotné stavbě zámku, někdejšímu sídlu rodu Thurn-Taxisů. Tento šlechtický rod zbohatl na poskytování poštovních služeb a v 15. století byli jeho členové oficiálními kurýry Svaté říše Římské. Dnešní slovo TAXI je údajně odvozeno od jména rodu, ale vzdor informacím od průvodce se mi nepodařilo tuto tezi potvrdit, kdo ví, jestli tedy nejde jen o legendu. Co ale je pravda, symbol poštovního rohu a erbovní žlutou a černou dodnes řada evropských pošt stále používá.
Sladké mámení
Do zámku se lze samozřejmě za poplatek podívat, a pokud jde o samotné prohlídky, jsou koncipovány tak, jako by vás provázel člen šlechtického rodu, jejich komorník nebo třeba bílá paní. Zámeček je pěkný, ale nevím, co bych z prohlídky (minimálně z námi absolvovaného okruhu) vypíchl. V paměti mi utkvěla útulná, ale bohatá knihovna s dřevěným ochozem a okno vedoucí ze zámecké kaple přímo do přilehlého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pro děti byla ovšem výhra, že jsme měli zaplacenou takzvanou čokoládovou prohlídku, což znamenalo, že nám pan průvodce co chvíli pověděl něco o kakau a čokoládě (zdaleka nejhodnotnější informací bylo zjištění rozdílu mezi originálními Mozartovými koulemi a „těmi z obchodu“). Příjemným zpestřením také bylo to, že byl výklad prokládán degustací právě čokolády.
Více se dočtete v časopisu Turista č. 10/2025.
