„Je to lyrika písňová, nepatetická, vroucí, země, lesy, stromy, vše, co je živé, plně tu dýchá a neustále zpívá, třpytí se a hučí řeka Svitava, verše se rodí lehce a mají vroucí, zpěvný tón.“
To zveřejnil o básních Stanislava Kostky Neumanna (5. června 1875 – 28. června 1947) můj oblíbený pan profesor na fakultě Vladimír Kovářík. Měli jsme spolu hezký vztah, a tak se autor citovaného textu jistě nebude zlobit, že jsem si něco málo vypůjčil z jeho Literárních toulek. Ono to totiž lépe napsat ani nejde.
S. K. Neumann – básník a anarchista
Od narození novináře, básníka, literárního a výtvarného kritika, překladatele z francouzštiny a ruštiny, nás letos dělí 150 let – takové výročí si určitě zaslouží krátkou výpravu do historie i do míst, kde Neumann prožíval svoje nejšťastnější období. V květnu 1907 odešel do Bílovic nad Svitavou. Jak se tak toulal po lesích, přišel do dědiny, kterou dosud neznal, „kde chlumy vnikaly až do dvorků a kudy protékala Svitava“. A tak se usadil a v letech 1907–1915 tady prožil nejšťastnější období svého života. A krásným výsledkem pobytu byla jeho Kniha lesů, vod a strání.
Více v časopisu Turista 7/2025
