Je známou skutečností, že v důsledku vnitrozemské polohy naší vlasti u nás pramení spousta řek a potoků, které odtud jako z pomyslné střechy Evropy odtékají do okolních států. Jen výjimečně protínají státní hranici také v opačném směru, tedy na naši stranu, případně se zase vracejí k sousedům. Obvykle k tomu dochází tam, kde vodnímu toku stojí v cestě některý z výběžků naší hranice. K nejznámějším příkladům takto „pendlujících“ toků patří říčka Stěnava, levý přítok Kladské Nisy v povodí Odry a v úmoří Baltského moře.
Asi 20 km dlouhý úsek jejího středního toku protíná na našem území Broumovský výběžek včetně města Broumova, ovšem horní a dolní tok náleží Polsku. Tam mají pro říčku podobné pojmenování Ścinawka. Partie kolem Stěnavy patří k pozoruhodným a z obou stran státní hranice poměrně dobře dostupným místům při česko-polské státní hranici. Říčka se zde postupně vyhýbá protáhlým terénním „závorám“ – hraničním Mirošovským stěnám, českým Broumovským stěnám a posléze, už opět na polském území, neméně výrazným Radkowským stěnám.
Tyto „stěny“ jsou v podstatě pásmem na sebe navazující nesouměrných hřbetů (odborně zvaných kuesty). Ty se vyznačují mírnějším svahem, převážně sledujícím sklon pískovcového souvrství, kdežto na opačnou stranu, směrem k říčce Stěnavě, spadají příkrými a mnohde skalnatými svahy – „stěnami“. S nimi však pojmenování Stěnavy možná trochu překvapivě nesouvisí – vzniklo totiž „počeštěním“ někdejšího německého názvu Steinau a říčka by se tak vlastně měla jmenovat Kamenná nebo Kamenice.
Více se dočtete v časopisu Turista č. 4/2026
