Lukáše Buriana (34) z Prahy najdete na mnoha fotografiích z projektu Stezky z lásky, na kterém se podílí spolu s KČT také RegioJet a Kofola. Jako dobrovolník se loni zúčastnil neuvěřitelných 15 brigád po celé zemi a objevil nová místa i nové přátele.
Lukáši, vy jste dobrovolnické práci na Stezkách z lásky věnoval pěkný kus svého volna. Jak jste to zvládl?
Obecně trávím hodně času v přírodě, mám to rád, takže jsem jen spojil příjemné s užitečným. Vždycky se snažím si program nějak přizpůsobit, třeba si vezmu už v pátek volno v práci, udělám si nějakou pěší túru, tak deset až padesát kilometrů, poznávám nový kraj, jeho zajímavosti, památky. V pátek večer se připojím k dalším účastníkům, v sobotu si to odmakáme a pak třeba ještě v neděli přidáme nějakou akcičku navíc. Je to taková víkendová aktivní dovolená.
Co vás na té první akci zaujalo, že jste Stezkám z lásky doslova propadl?
Je to mix různých věcí. Například už to, že tam dělám něco smysluplného a ta práce má hned viditelné výsledky, je moc příjemné. Pracuju jako ajťák spíše hlavou, dívám se do monitoru a výsledky nejsou hned vidět. Takže práce v přírodě je příjemná změna. Na mé úplně první brigádě jsme obnovovali historickou stezku mezi Kralupy nad Vltavou a Nelahozevsí, což byla jedna z největších akcí pro asi 120 lidí. Bylo to skvělé, ale na mě to bylo už trošku moc. Tak jsem se vydal na jinou akci na Vlčí horu, která byla komorní, jen pro deset lidí. A najednou jsem pochopil, že tento typ akce mi dává smysl. A upravil jsem si volný čas tak, abych mohl jezdit na Stezky z lásky pravidelně.
Celý rozhovor s Lukášem najdete v časopisu Turista č. 1-2/2025
