Toho únorového dne roku 1911 mrzlo, až praštělo. Zoufalý opilý človíček, neobratně přelézající roubení pražského Karlova mostu, chce všechno ukončit a skočit do ledové Vltavy. Kymácející se postavu naštěstí zaregistroval z okna domu Na Kampě 9 švec Josef Rousek. Na nic nečekal, vyběhl na most a s dalším náhodným svědkem, divadelním vlásenkářem Bräuerem, nešťastníka od jeho pokusu odvrátil. Policie odvezla zoufalce do psychiatrické léčebny a pan Rousek šel po svých. Se skokany do řeky i náhodně tonoucími měl své zkušenosti.
V hlubokých lesích na samotě Pürstling pár kroků od bavorské hranice žije revírník Kořán se svou mladou ženou, která těžko snáší odříznutí od rušného světa, pobyt uprostřed drsné přírody i lidi drsnějších mravů, samorostů, zvyklých bojovat s těžkými podmínkami. Do tohoto prostředí přijíždí mladý lesnický příručí Karel Svijanský. Zamiluje se do Katy, hezounké dcery hajného Vavrucha, nedbá Kořánovy rady, že vztah s prostou nevzdělanou dívkou nemá budoucnost. Při jednom z četných zátahů na pytláky je Kořán těžce zraněn a Svijanský pytláka postřelí.
Adolf Heyduk měl o 25 let mladší manželku Emilku a řadu slovutných přátel, kteří pohostinného druha v Písku rádi navštěvovali. Když se roku 1878 Heydukům narodila dcerka, dostala podle postavy z Máchova Máje jméno Jarmila a Heyduk požádal o kmotrovství svého dobrého přítele Jana Nerudu. Neruda se tedy vypravil do Písku, aby pozdravil svoji kmotřenku. Vesele vstoupil do domácnosti, ale spatřil jen prázdnou kolébku. Jarmilku, která zemřela ve věku tří měsíců, již pohřbili...
