Rybník Naděje je největším rybníkem Nadějské rybniční soustavy, která se nachází nedaleko města Lomnice nad Lužnicí na rozhraní zemědělské kulturní krajiny a rozlehlého lesního komplexu v severní části CHKO Třeboňsko. Tvoří ji celkem 16 rybníků v pásu táhnoucím se přibližně 7 km na sever od obce Klec podél pravého břehu řeky Lužnice. Původně ale její základ tvořily jen dva rybníky – Naděje a Skutek, které založil Jakub Krčín z Jelčan v letech 1577 až 1579, tedy krátce před stavbou svého legendárního Rožmberku.
Přelom 19. a 20. století je obdobím masívního rozvoje organizované turistiky, obdobím, v němž má svůj počátek i Klub českých turistů. Vzniká též množství různých místních turistických spolků, ať už českých, nebo na severu Čech i německých. Mají mimo jiné za cíl zatraktivnit svůj region, přivést tam turisty odjinud. A tehdy se budují i počátky turistické infrastruktury. Vznikají turistické útulny, chaty, ale také rozhledny. Litoměřičtí turisté si za místo k rozhlížení vybrali vrch Varhošť ve výšce 639 m n. m., asi 10 km severně od Litoměřic.
Řeka Jizera, známá svou divokou a čistou vodou, protéká od Semil jedním z krajinářsky nejzajímavějších údolí Čech. Kaňon je pro pěší návštěvníky zpřístupněn od roku 1909 turistickou stezkou vybudovanou zásluhou odboru KČT v Semilech a pojmenovanou po významném semilském rodákovi.
Stará Voda nedaleko Města Libavá patřila mezi nejvýznamnější poutní místa Olomoucka. Události 20. století však toto místo proměnily k nepoznání. Z někdejší vesnice se do dnešních dní dochoval pouze kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího, kdysi domov milostné sošky Svaté Matky Anny Starovodské.
Za srdce Orlických hor se označují mnohá místa. Lyžařská střediska, významné a často navštěvované památky, města, městečka i vesnice. Ale zřejmě to nejsprávnější orlickohorské srdce najdeme přece jen v Deštném v Orlických horách a jeho bezprostředním okolí. Tudy také může vést naše putování, které nám ukáže mnohá zajímavá místa spjatá s horskou přírodou a historií. Na následující trase toto všechno najdeme v jakési koncentrované podobě, i když nás to bude stát trochu té námahy. Ale určitě nebudeme zklamáni.
Toho únorového dne roku 1911 mrzlo, až praštělo. Zoufalý opilý človíček, neobratně přelézající roubení pražského Karlova mostu, chce všechno ukončit a skočit do ledové Vltavy. Kymácející se postavu naštěstí zaregistroval z okna domu Na Kampě 9 švec Josef Rousek. Na nic nečekal, vyběhl na most a s dalším náhodným svědkem, divadelním vlásenkářem Bräuerem, nešťastníka od jeho pokusu odvrátil. Policie odvezla zoufalce do psychiatrické léčebny a pan Rousek šel po svých. Se skokany do řeky i náhodně tonoucími měl své zkušenosti.
Až doposud jsme v našem seriálu věnovali pozornost mnišským řádům, jmenovitě benediktinům, cisterciákům a kartuziánům. V tomto a následujícím dílu se však budeme zaobírat tzv. řeholními kanovníky. Ti se – na rozdíl od uvedených mnišských řádů – řídili řeholí sv. Augustina a jejich členové měli kněžské svěcení. Jako první se vydáme po stopách premonstrátů.
Uprostřed dolnorakouského Waldviertelu, na soutoku řek Zwettl a Kamp, leží město Zwettl. Asi čtyři kilometry po proudu se nachází cisterciácký klášter Zwettl. Město i klášter byly založeny rodem Kuenringerů.
Text: MAS Rozkvět, z. s. / Foto: Studio Kerschbaum, Tourismus Stift Zwettl
