Kdysi slavný, pak trpěný, opomíjený, devastovaný, téměř vyvrhel hradů a zámků. Nečekejte, že napíšu „stal se zázrak“. Ty se ve světě zubožených stavebních památek moc často nedějí. Jen přišla na poslední chvíli záchrana. Zámek Jezeří se dostal na Seznam světového dědictví UNESCO a na svou záchranu získal podporu z evropského programu. Vydejte se se mnou na malou ochutnávku.
Hned u parkoviště je technická památka, stará štola Jezeří ze 14. století, kde se těžila železná ruda. Objevena byla až v sedmdesátých letech 20. století. Přístupná není, délka 62 m, šířka 60–100 cm, výška 2 m. Byla to odpověď na otázku, zda se zde opravdu těžila železná ruda, jak napovídal starý německý název Jezeří – Eisenberg (Železná hora). Na místě parkoviště stávala myslivna, v níž prožil dětství hudební skladatel Christoph Willibald Gluck.
Prokletá Lobkovická kaple
Nad zatáčkou silnice je pošramocená zámecká vodárna. Kousek od ní je Šramnický potok sveden do umělé štoly Jezeří, odvádí ho mimo hnědouhelný lom. Jít vzhůru proti proudu potoka je balzám na duši. Bublající voda, kaskády, romantika… Dáte si do těla. Patří k nejstrmějším, tudíž nejprudším v Krušných horách. Poblíž parkoviště je v lese zvetšelá výklenková barokní kaple. Padající strom zde těžce zranil Oldřicha Felixe z Lobkovic, posledního mužského příslušníka bílinské větve rodu, který na následky zranění roku 1722 zemřel. A hned krátkým sešupem dolů k nikdy nedokončené klasicistní Lobkovické kapli. Dal ji budovat Ferdinand Filip Josef z Lobkovic (1724–1784). Stavěla se od roku 1753 podle projektu Andrease Altomonteho, měla to být kruhová stavba s předsíní, portikus počítal se třemi sloupy po obou stranách, měly nést trojúhelníkový štít. Povalují se vedle kaple, na první pohled vypadají jako zkamenělé kmeny. Na kupoli se plánovala výrazná lucerna (laterna) s velkými vysokými okny, patrně zdroj osvětlení. Dnes vidíme jen kruhové obvodové zdivo s pobořenou předsíní. Od počátku byly se stavbou patálie. Kdo či co bylo na vině, se neví. Jisté snad je, že při stavbě se klenba zřítila. Opakovaně. Vlastně se ani moc dobře neví důvod stavby. Snad měla připomínat zánik Popelů, jedné z lobkovických rodových větví. Lidi v tom měli jasno: Místo je prokleté. Někteří přísahali, že klenbu zničil sám ďábel, maskovaný za velkého černého jelena. A tak se kapli začalo říkat Čertova. Není divu, že nikdo z Lobkoviců neprojevil sebemenší snahu ve stavbě pokračovat. Kaple je chráněná kulturní památka. Před vandaly, vegetací a počasím se ochránit nedá.
Červený kříž a dva jeleni
Od zámku se dáme na sever po zelené značce. V místech, kde se potkává se silnicí, stojí Červený kříž. Chlapec a dívka, sourozenci z Nové Vsi, se kolem roku 1850 vydali do Dřínova za babičkou. Při návratu je přepadla sněhová bouře, ukryli se ve smrkovém houští. Domů nedošli, umrzli a našli je až po několika dnech. V roce 1869 na jejich památku nechala Marie, princezna z Liechtensteinu, manželka knížete Ferdinanda Josefa z Lobkovic, postavit dřevěný kříž. Není původní, několikrát byl obnoven.
Ještě jeden pomník se nabízí, docela rarita. Značenou cestu nehledejte. Lezli jsme tam jen jednou a stačí mi to na celý život. Nejhorší bylo poznat ho mezi tolika balvany. Byl tam, podobný komolému jehlanu z tmavého kamene, asi půl metru vysoký a nese německý nápis, který říká, že 4. srpna 1852 pod dvousetletou jedlí zabil kolem poledne blesk dva jeleny, desateráka a osmeráka. Ano, když bylo zvíře zastřeleno, to se obvykle „pomníkovalo“, ale tohle je až dojemné. Okolnímu lesu se prý říká U tří jelenů. Ke všem dosavadním záhadám tři jeleni, když zahynuli dva? Není to tady nějaké začarované?
Zámek Jezeří
Původní hrad Jezeří se jmenoval Eisenberg. Nechal ho v letech 1355–1365 stavět Nevlas ze Rvenic (Ervěnic). V řadě dalších majitelů figurují např. Albrecht Mladší z Kolovrat, Kunz z Kaufunku (unesl syny Fridricha Saského), Smolíkové a mohli bychom pokračovat až k Lobkovicům. Přestavbu objektu zahájil Ferdinand Vilém Popel z Lobkovic (1647–1708). Došlo i na opravu zámecké kaple Panny Marie Bolestné. V roce 1784 do ní byly umístěny vzácné relikvie – trn z Kristovy trnové koruny a dvoucentimetrový úlomek z jeho kříže. Nejspíš je přivezl Kryštof z Lobkovic (1549–1609) ze Španělska, kde je dostal darem od římského císaře Karla V. Každý rok se převezly na týden do Nového Sedla (vezl je vůz se čtyřspřežím), kde byly uctívány, poté putovaly do Ervěnic a zase se vrátily do zámecké kaple.
Více o tajemném Jezeří se dočtete v časopisu Turista č. 1-2/2025.
