Tvrz Bouda je jednou z pěti stavebně dokončených dělostřeleckých tvrzí čs. opevnění. Tvoří ji pět mohutných srubů, propojených systémem podzemních chodeb a sálů. Jako taková představuje nejzachovalejší stavbu svého druhu na území České republiky, a proto je už 31 let zapsána na seznamu státních kulturních památek. Je ale také ukázkou megalomanství tehdejší armády a jejího špatného plánování.
Proč? Kvůli výstavbě jedné jediné dělostřelecké zbraně celé tvrze – tzv. dělotoči, tedy otočné dělostřelecké věži –‚ která navíc ani nebyla do roku 1938 osazena, vznikla celá tvrz za 28,5 milionu tehdejších korun (dnes asi pět miliard korun!). Do toho ještě nebyly započítány ceny za cement, ocelové výztuže, vnitřní instalace, výzbroj atd., které hradila přímo armáda.
Příliš mnoho povyku…
Není divu, že i sami vojáci už během stavby zahájené 1. 10. 1936 (s rozplánovanou dobou prací na dva roky) poznali, že se jedná o zbytečně velký projekt. Navíc se uskutečňoval v době, kdy se válka blížila mílovými kroky a tvrz byla kvůli němu ještě dlouho jen částečně bojeschopná. Navíc bylo nutno na tvrzi Bouda vykopat v až 60metrové hloubce 1,5 kilometru podzemních chodeb, kde byla kromě skladů munice, zásob a technického zázemí také kasárna pro více než 300 speciálně vycvičených vojáků Hraničářského pluku 19, kteří tu mohli žít v úplném obklíčení i měsíc, a to posílených půlrotou pěchoty určenou k boji na povrchu tvrze. Celkem stavba spolkla 25 000 kubíků vysoce kvalitního železobetonu a pracovalo tu najednou až 800 dělníků, z nichž pět zde tragicky zahynulo.
I na základě zkušeností z tvrze Bouda pak plánovači Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) změnili plány a začali pracovat na projektech izolovaných dělostřeleckých srubů, které měly levněji a rychleji splnit podmínku úspěšné obrany hlavní linie. Jeden z prvních byl plánován na kótu Orlík v sousedních Jeseníkách, další měly stát na místě zrušených tvrzí Kronfelzov a Skrbovice (Milotický vrch).
Více se dočtete v časopisu Turista 8-9/2026
