Podle legendy odvozuje starý francouzský rod svůj původ od rytíře Alexandra de Langueval, který padl v Palestině roku 1190. Buquoyové působili na francouzském dvoře, pak vstoupili do služeb burgundských vévodů. Když Habsburkové získali Burgundsko, Buquoyové se stali jejich věrnými služebníky. To je zavedlo až na jih Čech.
Karel Bonaventura Buquoy se proslavil ve španělských službách a po delším přemlouvání přijal v roce 1618 nabídku stát se vrchním velitelem habsburských vojsk v Čechách. Do jižních Čech vstoupil na začátku června 1619 – získal Hlubokou, Rožmberk, a protože upřednostnil spojení s Rakousy před tažením na Prahu, nečekaně napadl Nové Hrady. Obránci se stáhli do hradu, ale útočník si věděl rychle rady – naplnil hluboký hradní příkop snadno dostupným materiálem, hlavně dřevem. Cesta byla volná. Obraně velel mladičký Jáchym Slavata. Karel Bonaventura vzal velkoryse statečné obránce na milost, dokonce si směli ponechat zbraně. V Nových Hradech pak zůstal do konce stavovského povstání. Císař mu projevil svoji vděčnost nejen za vojenskou pomoc, ale i za ochotu nést velké náklady na celé tažení. Jako dík i splátku dluhu mu přenechal nejen panství Nové Hrady, ale i Rožmberk a Libějovice.
Dobří hospodáři
Nový majitel panství již v roce 1621 zemřel na následky zranění z boje. Neochránil ho ani dřevoryt Panny Marie, který před lety zachránil z hořícího domu v bitvě u Záblatí a který od té doby měl stále u sebe. Jeho jediný syn Karel Albert Buquoy byl v té době ještě nezletilý, a tak se povinností ujala Marie Magdalena Buquoyová (1573–1654). Domluvila se francouzsky, španělsky, italsky, latinsky – dala postavit pivovar, zakládala sklárny, financovala stavby kostelů, třeba v Hojné Vodě či Svaté Trojice u Trhových Svin.
Celý článek si přečtete v časopisu Turista Č. 4/2025.
