Často říkám, že v Brně jsou možné podivuhodné věci, které by se v Praze nikdy stát nemohly. Už jen to, že se tam cestovní agentura může jmenovat Zabloudil, ulice tam mají jména jako Koliště a Veveří, poledne tam bijí v jedenáct, chodí se tam pít do Baru, který neexistuje a na hlavním náměstí je orloj, ze kterého lze jen obtížně odečíst, kolik je hodin. A sarkastičtí Brňané řeknou, že takovou přízemní věc jako přesný čas stejně každý ví.
Pojďme se projít po trochu jiných místech, než jsou „nejprofláklejší“ památky. Tentokrát mineme vilu Tugendhat, Petrov, Špilberk a vyhlídku na radnici. Začnu největším brněnským hitem posledních let. Vcházíme po schodech do obrovského suterénního prostoru s cihlovými sloupy a oblouky o velikosti půlky fotbalového hřiště. Je dramaticky nasvícen světly v podlaze. Přijdu si trochu jako ve verneovce díky trubkám a kohoutům. Podobné zásobárny vody ale už znám. Tři sousedící podzemní vodojemy pod Žlutým kopcem kompletně otevřely teprve nedávno.
Více se dočtete v časopisu Turista č. 1-2/2026
