Text a foto: Daniel Káža
Těsně před Rakovníkem směrem od Kladna se nachází Lužná, město o sotva dvou tisících obyvatel. Dostanete se sem přímým vlakovým spojem z Kladna, z pražských Dejvic nebo třeba z Chomutova. Po příjezdu nikam neutíkejte, v těsné blízkosti nádraží leží Železniční muzeum Českých drah.

Ocel, pára a kolomaz
Na první dojem to evokuje místo vyhrazené skalním fanouškům vláčků a páry, leč není tomu tak. Je zde k vidění přes třicet historických, většinou parních lokomotiv, zpravidla s popiskem a technickými parametry. Na člověka padá až bázeň, když stojí vedle těch ohromných, třeba i sto sedmdesát tun těžkých kusů kaleného mastného kovu. Do jedné menší lokomotivy se můžete i podívat, a byť do kotle nelze lopatou přihodit, různými páčkami a ventily se otáčet dá. V budově je menší výstava železniční techniky, v jedné místnůstce promítají dokument. Děti jistě potěší, že jsou zde dva modely železnice, kde svítí domečky a prohánějí se vláčky. Venku v areálu se dá nasednout na vagonek, který táhne skutečná malá parní nebo dieselová lokomotiva, a udělat si krátkou projížďku po areálu. Je tu také možnost zvednout si pomocí kliky staré šraňky nebo si vyzkoušet, jak se pákou manipuluje návěstidlem. Nezbývá než doplnit, že v prostoru je i bistro provozované kde jinde než ve vyřazeném vagonu. Na pokladně si pak kromě lístku můžete koupit tematickou literaturu, omalovánky, dřevěný skládací vlak apod.

Do lesů a CHKO
Jakmile se nabažíte vlaků a historické atmosféry parního věku, můžete se vydat na menší okruh v okolních lesích. Hned za muzeem se vydejte doleva po modrém značení. Cirka po jednom a půl kilometru dojdete k místu, kterému se říká Sládkův kříž. Zde je malé dětské hřiště a kousek od něho i jeskyně Čejkovka, i když na mě působí spíše jako zbytky cihlami vyzděného sklepa. Modré značení teď chvíli kopíruje Naučnou stezku Louštín, po které dojdete ke značce Maxova bouda – rozc. (Pozor, varování, žádnou boudu jsem tam neviděl!). Od té pokračujte po červené až k mostu přes železnici. Když ho přejdete, je zde rozcestí a lavička. Odtud pokračujte dlouhou rovinou po Naučné stezce Vůně dýmu a jehličí. Název odkazuje na lesní železnici, která se v místních lesích klikatí a po které se v minulosti proháněly parní lokomotivy. Ty po úzkokolejce dopravovaly vytěžené dřevo. Po lesní cestě pokračujte do okamžiku, kdy stezka kříží modré značení. V tom bodě odbočte doprava a pokračujte po něm. Nutno zmínit, že do tohoto okamžiku, kdy máte za sebou asi pět a půl kilometru cesty, jde bez problému trasu absolvovat i s kočárkem. Chvíli půjdete po asfaltce v lese, chvíli po běžné prašné cestě. Naopak následující dva kilometry cesta sice vede z kopce, ale je tak podrostlá kořeny, tak se klikatí a místy je tak úzká, že bych doporučil využít raději nosítko. V opačném případě operátor kočárku riskuje tenisový loket a jeho pasažér bude řádně naklepán, pokud ne rovnou vyklopen.

Z českého lesa k nablýskané Americe
Po modrém značení pokračujte pořád rovně, od Merklova pramene půjdete asi dvě stě metrů jen po červené a na další křižovatce opustíte i tu červenou a půjdete prostě rovně dál, až dojdete po cca kilometru k silnici. Zde se může nacházet druhý highlight dne. Pokud je vám po chuti téma historického motorismu, pak Muzeum amerických historických automobilů je místo pro vás. Prohlédnout si několik desítek nádherných naleštěných veteránů je zážitek i pro laika. (Osobně mě auta vůbec nezajímají, ale i tak jsem tam strávil hodinu.) Na vystavená auta není dovoleno ani sáhnout, takže pro nejmenší to úplně není, ale ve starém školním autobusu mají improvizovaný dětský koutek a na cestě mezi výstavními halami jsou volně k dispozici pro děti tříkolky a šlapadla.

Více se dočtete v časopisu Turista č. 7/2024.






