„Cestoval jsi letos?“ — „Ovšem! Kdož by dnes necestoval! Byl jsem u moře. Abych zkrátka pověděl: sedlo to na mne náhle! V pátek zašel jsem do cestovní kanceláře a v sobotu ve 2 hod. odp. jsme jeli. Příteli drahý! Přál bych ti viděti ten shon! Jelo nás 300 — a to ještě za dvě hodiny vypraven byl druhý zvláštní vlak. Prosím tě — za 39 K k moři a zpět! Společnost byla tak animovaná, že jsme si ani nevšimli, když večer byli jsme v Alpách. Ta výhoda! Nikde přesedání, žádné ptaní, i jídla, napřed telegraficky objednaná, čekala nás na stanicích. Tma bohužel vyhlídku do kraje nám překazila. Po desáté jsme pomalounku se ukládali a únavou usínali. K ránu byli jsme v Karavankách. Údolí i vrchy byly v mlhách zahaleny. Konečně po desáté byli jsme v Terstu. Znáš Terst a víš tedy, že navštívili jsme také Miramare — ten den byla tam paní arcikněžna a tak dovnitř jsme nemohli — pak zajel jsem do Portorose, nu a za týden vrátil jsem se tratí solnohradskou domů. Jak povídám — teď se cestuje přímo báječně — — —“
