JAN HRDLIČKA
MINEME-LI pod Sejčemi osadu Ústí, kde se vlévá potok Mastník do Vltavy, objeví se nám na skalnaté výšině levého břehu Vltavy starobylý zvíhošťský kostelík. Stojí osaměle, obklopen hřbitůvkem. Je to venkovský chrámeček, celý bílý a jinak prostý a nenáročný. Ani jeho štíhlá věžka nechce budit pozornost. Jeho pozadím jest jen obloha. Upřete-li na něj zrak, zdá se, že klopí oči. Bojí se vašeho pohledu; je mu stydno, že je na odiv všem, on, svědek dob, kdy zde kolem bylo ticho, kdy na něj nikdo neukazoval prstem, kdy nejezdila auta a v jeho blízkosti nestála ona žlutě natřená vila. Svým sklopeným zrakem pokorně prosí, abyste si ho nevšímali. Nedáte-li mu však pokoj, počne po způsobu venkovských lidí obraceti vaši pozornost v jiný směr.
